Košíkářství je v Africe dodnes živým řemeslem. Jen těžko bychom na mapě Afriky hledali zemi, v níž se žádná etnická skupina nevěnuje ručnímu tkaní košů a dalších předmětů denní potřeby. Stejně jako dnes byli i v minulosti afričtí košíkáři velmi kreativní ve volbě materiálů a tvorbě nových vzorů a tvarů.
V minulosti se africké tkané košíky používaly při zemědělských pracích, například při setí a sklizni plodin nebo při jejich transportu na trh. Uplatnění našly také v domácnostech, kde sloužily ke skladování potravin, koření a tabáku. Mezi výrobky afrických košíkářů najdeme také filtry na výrobu piva, pasti na ryby, rohože na spaní, tašky a nůše.
Velikost a podoba košů se liší podle jejich účelu. Pečlivě zdobené bývají košíky a ošatky, které slouží k mimořádným účelům, například jako šperkovnice, pokladničky nebo nádobky na amulety. Ty mívají víčka a podstavce a mohou být vyloženy kůží nebo stromovou kůrou. Zvláštní zdobení najdeme také na koších určených ke skladování rýže a obilí. Ty jsou součástí nevěstiny výbavy při svatbách v Libérii nebo Guineji.
Tradiční africké košíkářství si samozřejmě vystačilo s tím, co nabízela příroda. Koše a ošatky se tkaly z listů a vláken palmy rafie, agáve (sisalu), banánovníku, cukrové třtiny, stonků papyrusu (šáchoru), různých trav a dalších dostupných rostlinných materiálů.
Před začátkem tkaní se materiály upravují. V závislosti na technice pletení může jít o velice zdlouhavý proces. Například před samotnou výrobou madagaskarských košíků je potřeba sisalová vlákna nejprve oloupat, očistit, změkčit, rozdělit na jemné proužky, usušit na slunci a případně obarvit. Teprve poté se vlákna splétají do výsledného výrobku. Aby si řemeslník nachystal materiál na středně velký koš, stráví samotnou přípravou materiálu až 16 hodin.
Samotné pletení košíků se provádí několika způsoby – křížením, kroucením, vtkaním nebo omotáváním. Při této technice košíkář ovíjí pruhy materiálu kolem stvolu trávy a sešívá je do spirály.
Na koše zhotovované technikou navíjení se používají dva druhy rostlinných vláken. Jedno slouží jako kostra výrobku a druhé k jejímu ovinutí. Ve východní Africe je základem košů trávou zpevněný stvol listu banánovníku, kolem kterého košíkář ovine a sešije rafiové vlákno.
Barevné kreace vznikají kombinací materiálů různých barev. Vlákna se barví přírodními barvivy z kůry, kořenů, ovoce, bobulí, listí a hlíny. Vzory bývají nejčastěji v podobě pruhů nebo geometrických obrazců, vlnovek, hvězd, spirál či šachovnice. Na některých košících je design ještě zvýrazněn kontrastními barvami nebo vlákny s různou texturou. Vtkaní složitého vzoru může i zkušenému košíkáři trvat dlouhé hodiny.
Konečná podoba výrobku závisí na fantazii a zručnosti košíkáře i na způsobu použití, pro který je výrobek určen. Košík může mít kulatý, oválný, čtvercový nebo kónický tvar. Může mít také podobu mnohoúhelníku. Může být otevřený, s víčkem, nízký nebo hluboký, na podstavci, s rukojetí nebo ouškem na zavěšení.
Pro zpevnění může být pletená nádoba vyložena vydělanou kůží nebo pruhy kůry. Koše také někdy po obvodu zdobí korálky či mušle. Jindy bývá pletený základ pokryt hlínou nebo blátem, případně pryskyřicí a tukem, aby výsledný výrobek nepropouštěl vodu.
Skuteční mistři košíkářství dosahují výjimečné dovednosti ve všech fázích výroby – od přípravy vláken přes barvení až po samotné pletení. Znalci tak mohou obdivovat pevnost výpletu, harmonii vzorů a barev i dokonalý tvar afrických košíků. Muzea a sběratelé po celém světě nakupují tyto jedinečné košíkářské výrobky, jejichž autory jsou většinou ženy. Těmto košíkářkám zajišťuje pletení obživu.
V západoafrickém Senegalu má pletení košíků dlouhou historii. Fulbské, wolofské a sererské dívky se tam učí umění košíkářství od svých babiček, matek a tet. V minulosti tyto košíkářky používaly kromě palmových listů také vlákna rákosu, která při práci zraňovala jejich prsty a dlaně. Dnes už kostru košů nevyrábějí jen ze stébel trav a palmových listů. Používají také provázky z recyklovaných plastů, se kterými se pracuje snáze a které navíc dodávají výrobkům delší trvanlivost.
Vesnice v severozápadní části Senegalu, z níž pocházejí naše ručně pletené košíky, je tradiční baštou košíkářství. Tyto košíky jsou krásnými a praktickými doplňky do domácnosti. Jejich nákupem zároveň přispíváte k zachování tradičního afrického řemesla a ke zlepšení životní úrovně místní komunity.
Africké košíkářství dnes
Od tradičních nádob používaných při sklizni a ukládání potravin až po současné módní a dekorativní výrobky urazilo africké košíkářství dlouhou cestu.
S rostoucím zájmem mezinárodní klientely se mění také vzhled košů. Přizpůsobují se vkusu zákazníků v zahraničí, jejich barvy bývají jasnější a zářivější a tvary originálnější. Současné africké košíky a ošatky už nevznikají pouze z tradičních materiálů. Afričtí košíkáři ve své kreativitě využívají také recyklované barevné plastové proužky, měděné dráty, korálky, umělou hmotu, hliník nebo recyklovaný textil.
Noční hlídači v Jihoafrické republice vnesli do afrického košíkářství nový směr, když během svých směn začali z nudy splétat košíky z recyklovaných telefonních kabelů.
U nás v African Culture and Art najdete například velké senegalské koše na prádlo, nákupní a piknikové košíky Bolga z Ghany, úložné košíky z Madagaskaru, módní košíky na rameno z Keni nebo dekorativní otevřené košíky z Ugandy. Všechny tyto výrobky stále vycházejí z tradičních technik, i když se jejich vzhled a způsob využití mohou měnit.
Každý region pracuje s jinými materiály, vzory a postupy. Právě tyto rozdíly dělají z afrického košíkářství jednu z nejrozmanitějších podob tradičního užitého umění. Africké koše jsou kvalitní, udržitelné a originální. Nesou v sobě příběhy konkrétních vesnic i jednotlivých řemeslníků. Právě jejich původ, způsob výroby a ruční práce jim dodávají autenticitu.
Prohlédněte si naši kolekci afrických košíků a vyberte si ten, který ozdobí váš domov.
