Dekorace a bytové doplňky

Adinkra jsou symboly (značky), původně užívané národem Gyaman, který žije v dnešním Pobřeží Slonoviny a Ghaně. Na počátku 19. století gyamanský král Nana Kwadwo Agyemang Adinkra vytvořil soustavu symbolů, jimiž zdobil svůj oděv, a který nazval svým jménem – Adinkra. Tyto symboly získaly u jeho poddaných brzy velkou oblibu jako dekorace keramiky, nábytku, staveb a dalších předmětů denní potřeby.

Král Adinkra si však nechal zhotovit také kopii ašantského zlatého trůnu. Za to se na něho snesl hněv ašantského panovníka, král Adinkra byl v bitvě poražen, zajat a zabit. Pověst praví, že Ašanti donutili gyamanské řemeslníky, aby je naučili významům adinkry. Dokonce sám prvorozený syn krále Adinkry, Apau, prý znalost celého procesu výroby látek adinkra předal muži jménem Kwaku Dwaku ve městě nedaleko dnešního ghanského Kumasi. Tam se látky adinkra vyrábějí dodnes.

Adinkra se pak rozšířila mezi Ašanty a dnes je známa jako ašantský soubor symbolů. Každý z nich vyjadřuje různá historická a náboženská témata a obyvkle se pojí i s příslovím. V symbolice motivů tištěných na adinkru je skryta ašantská lidová moudrost. Např. krokodýli se spojeným žaludkem symbolizují přísloví, „podle kterého je jen jedna pravda, ale hovořit o ní může každý jinak“. Najdeme zde symboly moci a síly, v symbolice je rovněž vyjádřeno sociální postavení nositele oděvu z této látky.

Výroba látky adinkra se po staletí nezměnila: na látku rozprostřenou na zemi se tiskne vzor pomocí malých razítek, vytvořených z tykve nebo vyřezaných z kusu dřeva. Vyřezávaní razítek je práce výhradně mužská.

Na tisk je používána černá barva, kterou připravují mladé ženy z tekutiny získané ze stromu jménem badie. Příprava barevné pasty trvá několik hodin, neboť dřevo a kůra tohoto stromu se musí dlouho máčet ve vodě. Celá plocha látky není potištěna jedním vzorem, nýbrž se objevuje různý vzor v několika čtvercových polích. Látka, na kterou se tiskne, je pruh široký přibližně třicet pět centimetrů. Barva tohoto pruhu je nejčastěji modrá, červenohnědá nebo žlutá. Od sedmdesátých let 20. století je velmi oblíbená červenohnědá barva, která je označována jako kuntunkuni.

Potištěné a suché pruhy látky pak muži sešijí k sobě ozdobným stehem.

Symboly adinkra se neobjevují jen na textiliích, ale i na domech či autech. V současné době se na světě stávají oblíbeným dekorativním prvkem – jako třeba zde na ozdobném závěsu nebo při výrobě šperků.

Proč? To se dozvíte v článku na našem blogu. Nejvíce afrických košíků můžete obdivovat v naší kamenné prodejně, ale pestrou nabídku doplňujeme i zde na e-shopu.

Košíkářství je v Africe dodnes živým řemeslem. Jen těžko bychom na mapě Afriky hledali zemi, v

níž se žádná etnická skupina nevěnuje pletení košů a dalších předmětů denní potřeby. Stejně jako
dnes, i v minulosti byli afričtí košíkáři velmi kreativní ve volbě materiálu a tvorbě nových vzorů a
tvarů.
V minulosti byly koše používány při zemědělských pracích, jako je setí nebo sklizeň plodin a jejich
transport na trh. Hodily se i v domácnostech na skladování potravin, nápojů, koření a tabáku. Mezi
výrobky afrických košíkářů najdeme také filtry na výrobu piva, pasti na ryby, rohože na spaní, tašky
a nůše. Velikost a podoba košů se liší podle toho, k čemu je koš určen. Pečlivě bývají vyvedené
košíky, které slouží mimořádným účelům jako šperkovnice, pokladničky nebo nádobky na amulety:
ty mívají víčka a podstavce a mohou být vyloženy kůží nebo stromovou kůrou. Zvláštní zdobení
nacházíme i na koších na skladování rýže a obilí, které jsou součástí nevěstiny výbavy při
svatbách v Libérii nebo Guineji.
Tradiční africké košíkářství si samozřejmě vystačilo s tím, co nabízela příroda. Koše a ošatky se
pletly z rafie, listů a vláken sisalu, z listů palmy illala, papru, cukrové třtiny, trávy, banánových listů
a dalších dostupných materiálů.
Před začátkem pletení se vlákna upravují. V závislosti na technice pletení může jít o velice
zdlouhavý proces, zejména je-li třeba vlákna napřed změkčit a obarvit. Například sisalová vlákna
musí řemeslník oloupat, očistit a splést. Aby si nachystal materiál na středně velký košík, stráví tak
pouhou přípravou sisalu až 16 hodin.
Samotné pletení košů se provádí několika způsoby – křížením, kroucením, splétáním nebo
omotáváním, při kterém košíkář ovíjí pruhy materiálu kolem stvolu trávy a sešívá je do spirály.
Na koše zhotovované technikou navíjení se používají dva druhy rostlinných vláken : jedno na
kostru výrobku a druhé na její ovinutí. Ve východní Africe je základem košů trávou zpevněný stvol
listu banánovníku, kolem kterého košíkář ovine a sešije papyrus nebo rafiové vlákno.
Barevné kreace vznikají kombinací materiálů různých barev. Vlákna se barví přírodními barvivy z
kůry, kořenů, ovoce, bobulí, listí a hlíny. Vzory bývají nejčastěji v podobě pruhů nebo
geometrických obrazců, vlnovek, hvězd, spirál či šachovnice. Na některých košících je design ještě
zvýrazněn kontrastními barvami nebo vlákny s různou texturou. Vplétání složitého vzoru může i
zkušenému košíkáři trvat dlouhé hodiny.
Konečná podoba výrobku závisí pouze na fantazii a zručnosti košíkáře a na způsobu použití, pro
který je výrobek zamýšlen. Košík může mít kulatý, oválný, čtvercový nebo kónický tvar, případně
se podobat mnohoúhelníku. Může být otevřený, s víčkem, nízký nebo hluboký, na podstavci, s
rukojetí nebo ouškem na zavěšení. Pro zpevnění může být pletená nádoba vyložena vydělanou
kůží nebo pruhy kůry. Koše také někdy po obvodu mívají korálky či mušle. Jindy bývá pletený
základ pokryt hlínou nebo blátem, případně pryskyřicí a tukem, aby výsledný výrobek nepropouštěl
vodu.
Skuteční mistři košíkářství dosahují výjimečné dovednosti ve všech fázích výroby: přípravě vláken,
barvení i pletení.
Znalci nezbývá než obdivovat stabilní pevnost výpletu, harmonii vzoru a barev a dokonalý tvar
afrických košíků. Muzea a sběratelé po celém světě nakupují tyto jedinečné košíkářské výrobky,
jejichž autory jsou většinou ženy. Těmto košíkářkám zajišťuje pletení obživu.

velký výběr košíků na www.acaculture.cz

K uspokojení západní klientely mění se vzhled košů, které se přizpůsobují vkusu zákazníků v
cizině: barvy jsou jasnější a zářivější a tvary originálnější. Dnešní koše už nejsou jen z tradičních
materiálů: africký košíkář ve své kreativitě neváhal využít telefonní kabely, měděné dráty, korálky,
umělou hmotu, hliník, recyklovaný textil. Noční hlídači v jihoafrické republice vnesli do afrického
košíkářství nový směr, když na svých směnách začali z nudy splétat košíky z kabelů.

V západoafrickém Senegalu má pletení košíků dlouhou historii. Fulbské, wolofské a sererské dívky
se tam učí umění košíkářství od svých babiček, matek a tet. V minulosti tyto košíkářky používaly
vlákna rákosu a palmové listy, které při pletení zraňovaly jejich prsty a dlaně. Dnes už kostru košů
nevyrábějí z trávy, ale z recyklovaných plastových proužků, s nimiž se pracuje snáze a které navíc
dodají výrobkům delší trvanlivost. Vesnice Ngaye Mekhe, z níž pocházejí ručně pletené koše v
naší nabídce, je tradiční baštou košíkářství. Tyto košíky se stanou krásnými a praktickými doplňky
vašeho domova zároveň příspiváte i na dobrou věc.