Tato lahvovitá tykev se také nazývá indická okurka.

Tento druh tykve je typický pro pěstování v Africe. Nyní tento typ tykve, nacházíme i ale i v Asii či jižní Americe.

Tato tykev patří mezi nejstarší užitkové, domestikované rostliny! Odhaduje se, že se tento druh tykve začal pěstovat již před 10 tisíci lety.

Své využití nalézá nejen jako užitkový či dekorační předmět (či jako nádoba na čaj jihoamerického maté), ale patří též mezi velmi chutný druh zeleniny.

Lze ho použít do salátů (zejména mladé plody této tykve). Nebo se nakládá do octových nálevů nebo se z něj připravují pokrmy jako z cukety.

Své využití nalézá i v alternativní medicíně. Podle tradiční antilské medicíny napomáhá hojení ran a léčení močových a trávicích potíží.

Vraťme se ale ke kalabase – vydlabanému a usušenému druhu uvedené africké tykve, která nalézá svá zajímavá využití jako nádoba = kalabasa.

 V Africe patří tyto nádoby dodnes k běžnému vybavení kuchyní. A v každodenním životě v Africe, se setkáváme i s kalabasami přeměněnými v nádoby na barvu nebo na kosmetické přípravky. Také tradiční alkoholické nápoje se často uchovávají v bohatě zdobených láhvích z kalabas a servírují se v malých tykvových kalíšcích.

Kalabasa je přírodní materiál, tudíž při jeho rozbití nebo po skončení jejího využití, se brzy přirozeně rozloží, aniž by jakkoli znečistila půdu.

Nicméně rada či upozornění na závěr: kalabasy jsou poměrně citlivé na vlhkost (na dlouhodobé působení vody), a proto potřebují pravidelně proschnout, aby si zachovaly své vlastnosti.